Počkejte prosím chvíli...
Nepřihlášený uživatel
Nacházíte se: VŠCHT PrahaKUHV  → Předměty zajišťované naší katedrou → Sociologie – N832002
iduzel: 17000
idvazba: 20930
šablona: stranka
čas: 24.9.2017 14:17:46
verze: 3813
uzivatel:
remoteAPIs:
branch: trunk
Obnovit | RAW

Sociologie – N832002

Osnova

  1. Předmět a struktura sociologie
  2. Příroda a společnost
  3. Skupinová struktura společnosti
  4. Životní cyklus
  5. Člověk ve světě práce
  6. Sociologické přístupy k edukaci
  7. Problematika sociální patologie


A. Podmínky získání zápočtu

Posluchači mohou získat zápočet po splnění následujícího požadavku.
Mají možnost se rozhodnout pro jednu z následujících alternativ:
a) aktivní účast na minimálně dvou třetinách přednášek
b) vypracování a obhájení seminární práce (minimální rozsah 15 stran strojopisu),
 téma práce se zvolí po konzultaci s přednášejícím.


B. Literatura

Základní literatura: (Z)

1. PETRUSEK, M a kol.: Sociologie. SPN, Praha 1991 ISBN 80-04-25981-2
2. HAVLÍK, R.: Úvod do sociologie. UK Karolinum, Praha 2002 ISBN 80-246-0381-0
3. BURIÁNEK, J.: Sociologie. Fortuna, Praha 1996 ISBN 80-7168-304-3
4. REICHEL, J.: Kapitoly systematické sociologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004 ISBN 80-86432-80-7
5. MONTOUSSÉ, M., GILLES, R.: Přehled sociologie. Portál, Praha 2005 ISBN 80-7178-976-3

(podrobnější vymezení – jednotlivé strany textů ke studiu – uvedeno u jednotlivých témat)

Rozšiřující literatura: (R)

 6. KELLER, J.: Úvod do sociologie. Sociologické nakladatelství, Praha 1992 ISBN 80-901059-7-1
 7. MOŽNÝ, I.: Sociologie rodiny. Sociologické nakladatelství, Praha 1992 ISBN 80-86429-05-9
 8. HAVLÍK, R., KOŤA, J.: Sociologie výchovy a školy. Portál, Praha 2002 ISBN 80-7178-635-7
 9. ALAN, J.: Etapy života očima sociologie. Panorama, Praha 1989 ISBN 80-7038-044-6
10. HELUS, Z.: Psychologie. Fortuna, Praha 1995 ISBN 80-7168-245-4
11. ŠAFAŘÍKOVÁ, J.: Sociologie pro techniky. ČVUT, Praha 1992 ISBN 80-01-00791-X

Dále je možno využít odborné časopisy, případně internetové stránky (zde pozor na neznámé zdroje).


C. Tématické okruhy

Předmět a struktura sociologie

1. Počátky sociologie jako vědy 

- vymezení předmětu – společnost, její problémy, vztahy, procesy a systémy (diskuse o problematičnosti pojmu společnost)
- vznik sociologie jako vědy – půlce 19. století
- důvody vzniku sociologie – až se vznikem problémů, kterými se zabývá
- protosociologie

 Literatura: Z–1. str. 5–7,
 2. kap. I.str.5–11, kap. III. str. 21–29
 4. str. 53–63

2. Sociologické směry, školy, systémy a osobnosti

- střídání dominantních paradigmat
- objektivistické x interpretativní
- první vývojové období – do 20. let dvacátého století – také jako období velkých osobností – A.Comte, K.Marx, É.Durkheim, M.Weber,V.Pareto, G.Simmel,H.Spencer
- rozvoj ve 20.letech v USA – poprvé realizace empirických výzkumů
- sociologie jako multiparadigmatická věda – teoretický pluralismus
- sociologická tradice v českých zemích

 Literatura: Z – 1. str.7-11,
 3. str. 12-17

3. Vztahy sociologie k dalším vědám

- s filosofií je svázána nejen historicky, ale všechny směry a koncepce nacházejí svůj
prvotní impuls a zdroj ve filosofiích (např. existencialismus, pozitivismus apod.)
- s historií – pochopení vývojových trendů jak společností, tak i řady sociálních institucí
- s ekonomií – významná složka sociálního chování, mnohé se dají v mnoha ohledech ekonomicky vysvětlit
- s psychologií – zejména sociální psychologie, která se zabývá dynamikou malých sociálních skupin v mnohém koreluje se sociologií, která se věnuje velkým sociálním skupinám
- s antropologií zejména v souvislosti se srovnáváním různých typů společenství a jejich charakteristikami
- velmi úzký vztah je s politologií, která se zabývá politickými režimy, strukturou moci ale i neformálními strukturami moci
- sociologie má velmi úzké vazby i s ostatními společenskými vědami, s vědami exaktními pak hlavně v souvislosti s užitím a zpracováním dat získávaných výzkumem

 Literatura: Z – 1. str.14-15
  4. str.73-75

4. Konkrétní sociologické disciplíny

- vnitřní struktura každého oboru je uspořádána obvykle podle míry obecnosti a také
podle zaměření
- některá dělení vycházejí ze způsobu získávání sociologických informací
- dějiny sociologie, obecná (systematická) sociologie, dílčí sociologie, sociologická metodologie

 Literatura: Z – l. str.16-19
  2. str.10-12


5. Metody výzkumu, techniky sběru dat, analýza dat

- kvantitativní metody, kritéria „vědeckosti“, možnost porovnávat
- kvalitativní metody, možnost srovnání jevů nemajících měřitelné parametry
- sběr dat – informace zprostředkovaná výpovědí respondenta x práce s dokumenty, obsahová analýzy, pozorování
- sociometrie, sociodrama,fokus-groups, případové studie
- analýza dat – statistické metody, validita, reliabilita, standardizace

Literatura: Z – 2. str.13-20
  3. str.24-31

Základní pojmy: Sociologie – teorie – paradigma – empirický výzkum – dominantní paradigmata – teoretický pluralismus – velké osobnosti A.Comte, K. Marx, É. Durkheim, M. Weber, – respondent – sociometrie – anketa – metodologie

Cíl studia: Pro zvládnutí 1. tématu se předpokládá, že student bude schopen:
- definovat základní pojmy – zapamatovat si představitele jednotlivých sociologických směrů a orientovat se v nich – umět vysvětlit vztahy sociologie a ostatních věd – popsat a vysvětlit hlavní metody výzkumu a techniky sběru dat.


Příroda a společnost

1. Bio-psycho-sociální podmínění člověka

- člověk podléhá zákonitostem jak přírody tak i společnosti – vztahy mezi těmito vlivy
  nejsou vždy jednoduché a harmonické
- faktory vycházející z přírody – hlavně biologické, geografické, demografické
- biologické faktory  
. biologické dispozice
. pohlaví, věk,
. rasa, etnikum
. sociobiologie
. etologie
- geografické faktory
. ztvárnění povrchu
. klimatická pásma
. flora a fauna
. nerostné bohatství
. geopolitika
- demografické faktory
. jsou řazeny mezi přírodní fa, protože vyplývají z přirozené, biologické podstaty
. zalidnění oblastí
. migrace
. tempo přírůstku populace
. typ rodin
. počet dětí

 Literatura: Z – 4. str.21-43
 1.str. 21-22


2. Kultura
- různé významy pojmu kultura
- obvykle je to pojem označující vše, čím člověk překračuje hranice sebe jako živočicha
- činnosti a výtvory umožňující a) přežít v přírodním prostředí, b) soubor představ, které tomuto přežití dodávají smysl
- kultura jako společenský jev – v daném okamžiku
- kultura jako společenský proces – proměnlivá
- kultura jako společenský vztah – různá ve společenských skupinách, odráží vztahy člověka k okolí
- obvykle hovoříme o kultuře a) materiální, a b) duchovní
- a) materiální kultura – vztahuje se k uspokojování materiálních potřeb člověka
- b) duchovní kultura – soubor idejí, zvyků, představ, symbolů – zformované jako umění, věda, filosofie, morálka, náboženství
- kultura – výtvor člověka, předávání kultury mezi generacemi
- „subkultura“ – zakládá odlišnost od převažující kultury
- akulturace, difúze kultury

Literatura: Z – 2. str.30-36
1. str.32-37


3. Masová kultura
- zvláštní typ kultury přístupné, dostupné určené co nejširšímu okruhu lidí bez
vymezení charakteristických znaků
- masovost (množství) souvisí se standardizací (stejností, totožností předkládaného)
- podmínky vzniku – industrializace a urbanizace
- rozšíření – technický rozvoj – tisk, film, rozhlas, TV
- rovněž důležité – rozvoj vzdělanosti (to zejména při šíření textů)
- volný čas
- masmédia (rozvoj zejména 20.století)
- móda,
- konzum – pasivní konzum, fiktivní svět (virtuální realita)

 Literatura: Z–1. str. 36–40
  2. str. 38–40

Základní pojmy:
Bio-psycho-sociální podmínění – biologické, geografické a demografické faktory – ekologie – rasa – etikum – sociobiologie – geopolitika – migrace – kultura – kulturní vzorce – materiální a duchovní kultura – úloha jazyka – subkultura – difúze kultury – masová kultura – móda – konzum – kýč – volný čas

Cíl studia:
Pro zvládnutí 2. tématu je třeba zvládnout:
- vymezení základních pojmů – zařadit sociologickou problematiku do širších vztahů – popsat působení jednotlivých biologických faktorů, geografických faktorů i faktorů demografických – vysvětlit různé významy pojmu kultura – vymezit rozdíly mezi materiální a duchovní kulturou – vysvětlit vztah socializace a kultury – pojem subkultura, difúze kultury a akulturace – vysvětlit pojem masová kultura a její projevy


Skupinová struktura společnosti

1. Sociální skupiny

- jeden ze základních, klíčových pojmů sociologie
- různá vymezení tohoto pojmu
- pro člověka zásadní v jakých skupinách se ocitá
- skupiny v pojetí mikroslciologie
- skupiny v pojetí makrosociologie
- vymezení pojmu sociální skupina
- vymezující znaky sociální skupiny – interakce
 Komunikace
 Společné aktivity
 Společný cíl
 Sociální vztahy
 Vnitřní struktura a dynamika
 Hodnoty a normy
 Kontrola a sankce
 Vědomí příslušnosti – „my“

- třídící znaky sociální skupiny – velikost,
způsob vzniku
charakter vnitřních vztahů
typ členství
přístupnost
trvání skupiny
zaměření skupiny
členská příslušnost
prostorové rozptýlení skupiny
identifikace se skupinou


Literatura: Z – 4. str. 123 - 144
   
2. Sociální diferenciace a stratifikace

- společnost není homogenní
- kritéria stratifikující, diferencující společnost – horizontální x vertikální
- další dělení společností – tradiční x moderní apod.
- sociální jednání – skupiny fungují na základě jednání svých členů
- sociální vztahy
- sociální konflikt

 Literatura: Z – 2. str. 55-67
 1.str.74-75

3. Socializace jako celoživotní téma

- specifičnost rodiny jako sociální skupiny
- socializační funkce rodiny
- jedinec jako součást společnosti, začlenění do společenství
- socializační mechanismy – sociální učení
- působení rodiny jako skupiny – znaky
- chyby a problémy socializace
- další socializační činitelé


Literatura: Z – 4. str. 171-174
  R – 6. str. 109-114
  R – 10. str. 93-106


Základní pojmy:
Struktura – sociální struktura – skupina – klasifikace (druhy) skupin – vymezující znaky skupiny – sociální diferenciace (vertikální, horizontální) – mobilita mezi pozicemi – prestiž x pozice x status – dělení společnosti na tradiční a moderní – socializace – socializační funkce rodiny (a další funkce) – chyby a problémy socializace – exteriorizace a interiorizace


Cíl studia:
Pro zvládnutí 3. tématu je třeba:
- zvládnout základní pojmy – orientovat se ve třídění skupin – znát vymezující znaky sociální skupiny – charakterizovat rozdíly mezi tradiční a moderní společností – popsat sociální vztahy a konflikty – vymezit specifiku rodiny jako sociální skupiny se socializační funkcí – vysvětlit pojem socializace

Životní cyklus

1. Rodina jako významný socializační činitel

- úloha v učení se sociálním rolím
- sled životních etap souvisí s očekáváním rolového chování
- závislost sociálních rolí na věku
- životní cyklus x životní dráha
- rodina jako instituce – její vliv na realizaci životní dráhy
- podoby (formy) rodiny v různých typech společností
- funkce rodiny, příp. jejich zástupnost

 Literatura: Z – 4. str.193-212
  3. str. 202-203

2. Fázování životního cyklu

- jednotlivé etapy životního cyklu – dětství
 mládí
 dospělost
 stáří
- etapy životního cyklu jsou vymezovány: věkem, vztahem k ostatním, sociální
charakteristikou etapy, profesní dráhou, rodinným cyklem
- charakteristiky jednotlivých etap se zvýrazněním formujících činitelů: dětství –
rodina, škola; mládí – vztah generací, sexuální vztahy, hledání profesní dráhy;
dospělost – profesní dráha, rodinná dráha; stáří – sociální kontexty, vztah k rodině.
- přechod mezi jednotlivými etapami
- základní fáze vývoje a jejich přechody – osm fází vývoje a ústředních témat E.H.Eriksona a) téma bazální důvěry
 b) téma autonomie
 c) téma iniciativy
 d) téma pracovitosti a snaživosti
 e) téma identity
 f) téma intimity
 g) téma generativity

 Literatura: Z – 1. str.64-73
  3. str. 41-53
  R – 9. str. 62-73
  R – 10. str.107-117

 3. Vztahy generací a gendrové vztahy

- pojetí gender – ne biologické, ale hlavně sociální a kulturní faktory
- sociální rozdíly
- sociální učení – tlak institucí (skryté kurikulum)
- sexualita – postoj k homosexuálům – ovlivnění kulturou
- prostituce
- gender x feminismus (sexismus – diskriminace na základě pohlaví)
- sexual harassment

4. Sociální komunikace

- komunikace jako součást mezilidského vztahu
- sociální komunikace projev sociálního života
- komunikace verbální a neverbální (řeč těla)
- komunikační situace – komunikátor, komunikant, obsah, forma komunikace
- směry komunikace – komunikační sítě
- komunikace jako součást rolového chování
- komunikační „zlozvyky“
- sociální zdatnost v komunikaci s druhými
- masová komunikace – média

Literatura: Z – 4. str.213-240

1.  Problematika volného času

- viz 2. 3. masová kultura
- osvojení toho co z předkládaných společných hodnot a určitého způsobu života formuje životní styl jednotlivce
- historicky i v rámci jednotlivých sociálních skupin nejrůznější varianty životního stylu
- nejčastěji zahrnuje postoje – k vzdělávacím aktivitám
   k podílu na veřejném angažování
  k organizaci života v domácnosti
  k péči o děti a jejich výchovu
  k péči o své zdraví
  ke způsobu trávení volního času aj.
- fitness x wellness

Literatura: Z – 3. str. 95–99

Základní pojmy:
Fázování životního cyklu – sociální role – životní dráha – vliv rodiny na životní dráhu – vztah „Já“ a ostatní – charakterizování jednotlivých etap životního cyklu – rituály – E.H.Erikson a jeho osm fází vývoje – gender – gender study – komunikace, složky mezilidského vztahu – verbální a neverbální komunikace – volný čas – práce s časem (time management) – fitness – wellness

Cíl studia:

Pro zvládnutí 4. tématu:
- je třeba osvojit si základní pojmy – orientovat se v jednotlivých způsobech fázování životního cyklu – vysvětlit hlavní důvody v oblasti gender – zvládnutí základních typů a charakteristik verbální i neverbální komunikace – vysvětlit co je třeba k sociální zdatnosti v komunikaci – základní postoje k problematice volného času a tvorbě životního stylu


Člověk ve světě práce

1. Pojetí práce

- práce je založena na vzájemné součinnosti lidí
- práce má společenský charakter, má sama o sobě společenskou hodnotu
- sociální souvislosti procesů dělby práce – společenská diferenciace podle příslušnosti ke třídě, vrstvě, profesní skupině
- při nahlížení na práci je možno využívat různých hledisek:
 technického
 fyziologického
 psychologického
 sociologického
 ekonomického apod.
- dělba práce v historii a její důsledky (rolník – řemeslník – kupec)

Literatura: Z – 3. str.88-90

2. Pracovní proces jako proces společenský

- práce má společenský charakter – vykonávána v určitém prostředí na základě specifické
 společenské kultury – sleduje se vliv na motivaci,průběh, intenzitu a výsledky práce
různé stupně spolupráce:
 a) malý kolektiv,
 b) větší kolektiv složený z řady menších,
 c) společenství závodu, podniku,
 d) společenství určitého odvětví, oboru,
 e) společenství kooperujících institucí, podniků
 – statusové charakteristiky profesí – profese – povolání – zaměstnání
  profese se stává trvalejší součástí sociální pozice
 – hodnota vzdělání – poskytuje možnost výběru a jisté záruky statusu
 volba povolání
 kariéra – průběh profesní dráhy
  trh práce
 nezaměstnanost

 Literatura: Z – 3. str. 88-94
  R – 11. str. 52-60
  R – 9. str. 216-226

3. Podnik (instituce) jako sociální systém

- vytváření sociálního klimatu (spokojenost x nespokojenost)
- podniková kultura (image podniku, tradice, podniková reklama)
- participace na řízení, ovlivňování a usměrňování – různé styly řízení (vedení): autoritativní, demokratický, liberální – další možné typologie
- struktura podniku může být nahlížena z mnoha úhlů nejčastěji uváděné systémy: systém technický, ekonomický, řídící (správně-administrativní), sociální
- sociální obsah práce – předmětem ne „práce“ sama, ale podmínky a činnosti, které práci výrazně ovlivňují
- formální a neformální struktura
- základní prvky formální struktury organizace (podniku): l) dělba práce
 2) hierarchie moci
 3) komunikační kanály
- neformální struktura – vztahy vznikají uvnitř pracovních skupin, na základě saturace
potřeb
- neformální struktura ovlivňuje názory a postoje, působí na pracovní aktivitu a to jak
v pozitivním tak ale i negativním smyslu

 Literatura: R – 11. str.79-92

3. Pracovní skupina – tým

- pracovní skupina ustavena pro plnění určitých úkolů
- interakce jednotlivců ve skupině je dána organizací práce – z té vyplývá i povaha, frekvence, obsah vzájemných kontaktů
- úkoly vedoucího skupiny – řídí, zadává,kontroluje, uplatňuje kárná opatření, komunikuje navenek
- na vztazích ve skupinách závisí sociální klima podniku,organizace
- ve vztahu k podniku může působit kladně – posiluje pracovní morálku,přispívá k uspokojení z práce, ale také negativně
- uplatňuje sociální normy ve skupině
- ve skupině se může vyskytovat šikana – mobing, bossing

 Literatura: R – 11. str. 97-102

Základní pojmy:
Práce – procesy dělby práce – statusové charakteristiky profesí – prestiž – sociální pozice – profese – kariéra – průběh profesní dráhy – nezaměstnanost – pracovní skupina – tým – úkoly vedoucího – styly vedení – sociální obsah práce – šikana v pracovní skupině – mobing, bossing

Cíle studia:
Pro zvládnutí 5. tématu je třeba:
- osvojit si základní pojmy vztahující se k pojetí práce – zařadit dosavadní poznatky o fungování sociální struktury – vysvětlit možnosti osobnostního potenciálu v kariéře – popsat vytváření a řízení pracovního týmu.


Sociologické přístupy k edukaci

1. Společenské kontexty výchovy a vzdělání
 - místo a funkce výchovy a vzdělání ve společnosti v dané kultuře
 (vzdělávací proces v souvislosti se změnami ve společnosti, profesní příprava a rekvalifikace)
 - vztahy objektů a subjektů výchovy (rodičů a dětí, učitelů a žáků, postavení a prestiž
  učitelů, vztahy mezi rodinou a školou)
- struktura a funkce výchovně-vzdělávacích institucí, podmínky a důsledky jejich
činností (celoživotní vzdělávání, vliv a role médií)


 Literatura: Z – 2.str.109-112

2. Sociologické charakteristiky edukačního procesu

- výchova a vzdělání jsou určitým druhem sociálních procesů, vytváří výchovné
instituce a výchovně-vzdělávací systémy
- sledují se vztahy těchto institucí k celé šíři sociální struktury
- hlavní tématické okruhy se týkají:

 a) geografické a demografické prostředí (počet obyvatel, věková struktura,
 geografické a klimatické prostředí)
b) sociální a ekonomické prostředí (charakteristiky rodiny, počet dětí, průběh socializace, tvorba hodnot, sociální normy, zaměstnanost, zaměstnanost žen,
  rozvody, volný čas, etnické skupiny apod.)
 c) sociodemografické faktory (povinná školní docházka, malotřídky, vzdělanostní
  mobilita)
 d) ekonomické prostředí (ekonomické indikátory vzdělání –ekonomické náklady
  a efektivita, rozpočty, vliv industrializace na edukační prostředí, hodnocení
  ekonomických i jiných předpokladů výchovně-vzdělávacího systému,
  spolupráce s institucemi EU, apod.
 e) politické prostředí (vzdělávací politika, ta určuje vzdělávací priority, úlohu
  hraje i typ státní moci, komunální politika ap.

- uvedené tématické okruhy se v současné době promítají do nejčastěji diskutovaných
problémů jako jsou např.:

  rovnost vzdělávacích příležitostí
  jazyková a sociální podmíněnost vzdělavatelnosti
 image a marketing škol
  postoje ke vzdělání a také přístup ke vzdělání
  vztahy rodina – škola, angažovanost rodičů
  mládí a mládež jako problém
 prostředí školy
  efekty a efektivita vzdělávání
  interkulturní diference

 Literatura: Z – 2. str.109-125
  R – 8.str. 25-35

3. Profese učitele

- specifika učitelské profese
- status, role a prestiž učitelské profese
- „sekundární“ socializace
- rodina x škola (učitel)
- problémy a náročnost učitelské profese
- feminizace učitelství
- motivace k výkonu učitelské profese

 Literatura: R – 8. str. 151-163

Základní pojmy:
Výchova – vzdělávání – edukace – objekty a subjekty výchovy – sociologické charakteristiky edukačního procesu (geografické a demografické, sociální a ekonomické, politické faktory) – rovnost vzdělávacích příležitostí – postoje a přístup ke vzdělání – prostředí školy – evaluace – efektivita vzdělávání – profese učitele (status a prestiž) – feminizace – specifika profese

Cíl studia:
Pro zvládnutí 6. tématu je třeba:
Orientace v základních pojmech – zařadit výchovu a vzdělání do celospolečenských kontextů – uvést některé z hlavních problémů tématu – vymezit učitelskou profesi (specifika, problémy a náročnost profese, motivace k výkonu)

Problematika sociální patologie

1. Sociální norma a patologie

- začlenění jedince do společenství předpokládá respektování a dodržování
sociálních norem
- společenské normy a zvyklosti se proměňují v čase a v různých společnostech, souvisí
rovněž s posuny v hodnotovém žebříčku
- klíčový problém je v pojetí normy, normality a deviantního (odchylného) chování
- míra tolerance
- sankce formální (stanovené) a neformálně působící
 
2.  Sociální kontrola

 – společnost usiluje o zachování stability – významná role sociální kontroly
- vykonávají jak hlavní sociální skupiny (rodina, škola, sousedství), tak také pověřené organizace (úřady, policie)  
- formy sociální kontroly se mění s typem společenství
- sociální kontrola je vázána na prostředí (anonymní velkoměsto x malé obce) a také na klimatu společnosti a aktivitách jejích členů

3.  Deviace a patologické chování

  – deviace jako porušování sociálních norem
- je důsledkem společenských dysfunkcí (nízký ekonomický status, typ místa bydliště, dysfunkce rodin apod.)
- sociální patologické chování souvisí s psychologickými a psychiatrickými charakteristikami
- deviantní socializace
- důsledky „nálepkování“

Literatura: Z – 1. str.84-91 
 2. str.103-108
    3. str.120-123

Základní pojmy:
Sociální deviace – patologické jevy – sociální norma – sociální kontrola –deviantní subkultury – deviantní socializace – „nálepkování“

Cíl studia:
Pro zvládnutí 7. tématu je důležité:
Vymezení a zapamatování základních pojmů – popis sociálního podmínění deviantního chování – určení důvodů pro vznik problémů – možnosti nápravy.


Vyučující
PhDr. Otakar Volenec, CSc.

Aktualizováno: 22.4.2015 19:54, Autor: PhDr. Otakar Volenec, CSc.

A BUDOVA A
B BUDOVA B Sídlo katedry najdete ve 3. patře nástavby X
C BUDOVA C
VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha 2014
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi